Naše výlety do středověku

Středověká krčma Praha Anno Domini 1471(r. 2011)

Výlet do této krčmy jsme dostali jako dárek – tedy spíš Pavel to dostal jako dárek a byl tak moc hodný, že mě vzal sebou 😀 Byl to tříhodinový program včetně velké hostiny. Hned u dveří nás přivítala stráž v dobových kostýmech s halapartnami. Uvnitř nás už čekala šenkýřka s kalíšky výborné horké medoviny a přivítala nás chlebem a solí. Usadili jsme se doprostřed sálu, abychom dobře viděli, co se bude dít.

Prostory byly krásně dobově zdobené a řešené tak, že každý viděl na program, což se mi moc líbilo. Součástí programu byly krásné tanečnice, jedna dokonce tančila se šavlí na hlavě. Sice se mi líbí mužské pokolení, ale na tuhle paní jsem se nemohla vynadívat, vskutku profesionální výkon. V nestřeženém okamžiku se přitočila k mému manželovi a chtěla mu podříznout hrdlo, ale v posledním okamžiku se nad ním slitovala. Myslím, že si docela oddechl 🙂

To ale netušil, co přijde za chvíli. Přisedl si k nám hazardní hráč a vtáhl Pavla do hry v kostky. Kartářka nám chtěla hádat osud, ale to jsme odmítli. Ne, že bychom byli nějak zvlášť pověrčiví, ale raději necháme se překvapit, co nám osud přichystá. V krčmě se dokonce strhla bitka. Krev netekla, což jsem byla zklamaná :), ale i tak se na to hezky dívalo… Fakír mě úplně fascinoval, obzvláště, když si hrál s ohněm. Ohňovou show si vychutnám vždy, je to magické a vždy mě to úplně vtáhne do dění a připadám si opravdu jako ve středověku. Když začnou hořet plameny a je cítit ta zvláštní vůně, mám úplně husí kůži.

Při celém programu včetně hostiny doprovázela na hudební nástroje středověká kapela Bakchus, kterou jsem si od té doby zamilovala. Hrají na různé dobové hudební nástroje, mají široký repertoár a jejich hudba je opravdovým zážitkem. Miluji mužské hlasy a když spustili, měla jsem opět husí kůži a nohy mi málem sami začaly tancovat.

Během celého programu nám nosili na stůl spousty dobrot. Když jsem spatřila, jak dva takoví hubení jinoši nesou ohromná dřevěná nosítka a na nich hory kuřecích a kachních stehen, hromady zeleniny, již jsem byla syta  😆 Ale můžu říct, že jídlo opravdu stálo za to. Bylo několik chodů a všechno bylo vynikající. Jako první jsme měli jáhlovou kaši se švestkami, rozinkami a jablíčky s medem (ta nás uchvátila natolik, že si ji s oblibou děláme i doma), pak následovala uzená polévka s krupkami, zvěřinová sekaná, kančí guláš (opět vynikající), kuřecí stehno, kachní stehno na medu, domácí šunka. Ke všemu podávali trhaný domácí chléb, výběr sýrů, domácí nakládané zelí, kozí rohy atd. Jako sladká tečka byly domácí lívanečky se švestkovými povidly a pečené hruštičky. Zapíjeli jsem medovinou, vínem, ovocnými šťávami nebo vodou, pivem, co hrdlo ráčilo. Celý večer jsme se skvěle bavili, najedli jsme se tak až někteří z nás (manžílek) málem nedošli k autu  🙄 Ale opravdu to byl jeden z nejkrásnějších večerů, který jsem třeba já osobně mohla prožít. 

                           

Dětenice (r.2014)

Do Dětenic jsem se jeli podívat také jen na večerní program. Zámek a okolí je uzpůsobené tak, že zde může člověk strávit v klidu celý den a pořád je čím se kochat. Odpoledne jsou rytířské turnaje a program pro děti, včetně prohlídky zámku s čarodějnicí a dalšími pohádkovými postavami a večer je žranice v místní krčmě. My jsme měli zrovna možná tu smůlu, že pár týdnů před tím, než jsme do Dětenic zavítali, změnili program. Tanečnice na stole byla sice originální a dětem se to možná líbilo, ale nás docela zklamala. Ta byla právě nově přidána do programu a možná to byla chyba, nevím. Byla stylizovaná do špindíry s chlupatýma nohama a snažila se lidi roztleskávat a pořvávala na ně, aby tleskali a když odmítli, házela na ně chleba. V první chvíli to bylo docela vtipné, ale když vám tohle předvádí v každé vsuvce mezi dalšími představeními, tak už to tak vtipné nebylo. U nás si to „vyžehlila“ až tím, že si tam před našimi zraky namlouvala našeho milého souseda, ale ten měl vedle sebe manželku, takže musel bohužel „krasavici“ s těžkým srdcem odmítnout 😀

Prostředí krčmy bylo opravdu dobové, byla tam dost tma a jelikož to bylo v létě, tak i hodně horko a dusno. Ve zdech byla jen malinká okénka, takže se opravdu špatně dýchalo. Celý prostor byl rozdělen do několika sálů a program se konal hlavně vepředu, takže jsme viděli jen části programu, což mě opravdu mrzelo. Bitka rytířů se odehrála vepředu, skoro u hlavních dveří a nás při příchodu posadili úplně dozadu, takže jsme opět moc neviděli. Fakír opět nezklamal, neskutečný zážitek. Mučení nevinné oběti taky bylo fajn, ale opět jsme z toho moc neviděli a skoro ani neslyšeli. Pak následovala honba za zločincem a jeho následné oběšení, to jsme naštěstí viděli celé.

Vyfotili jsme se s hadem, ale jelikož tam byla dost tma a prášilo se, tak z fotky na památku také není nic. Prošel okolo nás i žebrák, ale asi se zdejší žebrák má nad poměry, protože se u nikoho ani nezastavil. V nestřežené chvíli jim utekl medvěd a málem si odnesl našeho souseda 😆 Ve zdraví přežili oba dva 🙂 K dokreslení atmosféry středověku tu hrála i dobová hudba (tentokrát místní dětenická kapela hrála především na dudy). Z počátku to bylo moc příjemné, ale když vám dudy hrají celé ty 3 hodiny do hlavy a pořád skoro to samé, už to tak příjemné nebylo. Jako další součást programu byla i čarodějnice se strašidlem, což bylo spíš pro ty menší. Měli takovou zvláštní písničku a tu opakovali do zblbnutí. Ale řinčení zbraní až jiskry létaly, ohňové efekty a pohled na mužné rytíře ty malé nedostatky zastínili. Jako celodenní zážitek to určitě stojí za to. Když si připočteme odpolední rytířské turnaje na kolbišti, kostýmovou prohlídku zámku, prohlídku a ubytování ve středověkém hotelu a večerní program, tak určitě stojí za to Dětenice navštívit 🙂  

                

23.7.2015 jsme s manžílkem navštívili Dětenice podruhé. Chtěli jsme vidět především rytířské turnaje a zámek. Z obojího jsme byli nadšení. Ubytovali jsme se přímo ve středověkém hotelu, vybaveném opravdu stylově.

             

Po úspěšném ubytování jsme zapřáhli naše chlupaté kuličky a vyrazili na kolbiště, kde se konají rytířské turnaje. Byli jsme tam tentokrát i s našimi chlupatými miláčky, takže jsme měli obavy, jak ten hluk a hlavně přítomnost koní vydrží. Ale překvapili, ani neštěkli a spokojeně leželi 🙂 Turnaj byl pojatý zábavnou formou, ale bylo vidět, že je za tím opravdu kus poctivé práce. Některé bitky vypadaly skutečně opravdově. Poprvé jsem viděla tjost, což je souboj rytířů na koních a můžu říct, že jsem byla opravdu nadšená. A co si dámy budeme povídat, vidět krásné chlapy v brnění je taky úžasný zážitek 🙂 

        

 Další byla na programu návštěva zámku. Tak nějak jsme od toho moc nečekali, říkali jsme si, že je to zámek jako každý druhý. Ale opravdu předčil naše očekávání. Byl naprosto skvostný. Komnaty byly vybavené úplně jinak než u ostatních zámků, které jsme kdy navštívili (a že jich bylo). Ze zámku byl dokonce i můj manžílek nadšený a to je co říct 😀 Rekonstrukce po zásahu minulého režimu a školních dětí asi nebyla jednoduchá, ale nynější majitel zámku se toho nebál a výsledek vám opravdu vyrazí dech. V každém pokoji byl vidět obrovský kus práce. Prošli jsme se i v parku…

            

Večer jsme vyrazili na upírský program do krčmy, který se tu koná každý čtvrtek. Bylo to zas trochu něco jiného, ale dá se říct, že takový ten středověký ráz to mělo pořád, což se mi líbilo. 

             

    

Návštěva pivovaru byla také přínosná, dostali jsme ochutnat místní výborné pivko a koupili jsme si láhev i domů, prostě jsme neodolali 😀 

    

Za jeden den jsme toho stihli hodně, ale ještě nám zbývalo peklo. To jsme zvládli ještě druhý den před odjezdem…

     

 Rok 2016 – Královské stříbření Kutné hory 

Od Pavla jsem měla od jara slíbeno, že se pojedeme podívat do Kutné hory na Královské stříbření, což je dvoudenní program ve středověkém duchu. Na internetu jsem si našla videa z minulých ročníků a strašně se mi to zalíbilo. Kostýmovaní diváci měli výhodu zlevněného vstupného – sice se to v konečném důsledku nevyplatí, protože za kostým zaplatíte nemalé peníze, i když si ho šijete sami, a navíc vstupné stálo normálně 180,- na oba dva dny a pro kostýmovaného diváka pak 80,-. Ale šlo spíše o to nadšení a o tu atmosféru a je pravda, že když tam jede člověk v dobovém kostýmu ze 14. století, tak si opravdu připadá mezi ostatními, jako kdyby tam patřil a žil ve 14. století a je to vlastně úplně normální a naprosto skvělé. Pokud byste takhle v kostýmu vyrazili u vás v ulici, byli byste minimálně za podivína, ale tam to prostě patřilo a nikdo si o vás nemyslel, že jste divný nebo nenormální :D. 

Bylo v plánu, že vyrazíme jen na jeden den a uvidíme, co a jak. Měsíc dopředu jsem řešila, jako správná žena, co na sebe 😀 Samozřejmě jsem chtěla mít kostým co nejvěrnější, takže jsem procházela internet, dobové iluminace atd. Původně jsem chtěla být za šlechtičnu, ale necítila jsem se na to, abych si ušila bohaté šaty (jelikož té látky na kostým padne docela dost a materiál také není nejlevnější), tak jsem se nakonec rozhodla pro prosté šaty. Ale myslím, že to docela šlo 🙂 Ale překvapil mě Pavel. Oznámil mi, že taky pojede v kostýmu, navíc si ho chtěl sám ušít. Vím, že je velmi zručný a že se střihů a šití na stroji nebojí (na rozdíl ode mě), tak jsem byla až dojatá, jak to vzal zodpovědně a s jakým nadšením se do toho pustil. Kostým si šil tak 3 dny před Stříbřením, docela jsem trnula, jestli to stihne.  Ale zvládl to přímo bravurně a moc mu to slušelo, má můj neskonalý obdiv. Byl z něj mnich jako „vyšitý“ 🙂 Kostýmy hotovy a můžeme vyrazit…

Chtěli jsme do Kutné hory přijet na velký královský průvod, ale bohužel jsme to nějak nestíhali. Můj mnich si zapomněl doma kříž na krk a provaz okolo pasu, museli jsme se tedy v půli cesty vrátit. Průvod jsme už sice nestihli, ale i tak to stálo za to. Nádherné kostýmy, program senzační, dobové stánky, řemesla… Bylo to opravdu úžasné a když jsem viděla přijíždět krále s královnou a celou družinu, měla jsem opravdu husí kůži a slzy na krajíčku. Nakonec jsme se do Kutné hory vrátili ještě druhý den a vůbec nelitujeme. Byl to úžasně strávený víkend a víte co?… já jsem se vyfotila s králem! 😀  Pavel se upřímně přiznal, že se mu tam také moc líbilo a že příští rok jedeme znovu, huráááá 🙂

No a tady je pár fotek ze Stříbření…