Charlie fotoCharlie je náš první pejsek rasy Kavalír King Charles Španěl zbarvení blenheim – hnědobílý. Narodil se 7.10.2011 ve městě Frýdek-Místek nebo jeho okolí. Brali jsme si ho 21.12.2011 v jeho 12. týdnu věku a chovatel nám jej přivezl do Prahy, kam jsme měli oba dva cestu. Charlie byl tehdy v hodně zbědovaném stavu, byl hodně vyhublý, nechtěl moct jíst, teklo mu z očiček, měl hodně zanesené anální žlázky a zřejmě se mu něco stalo, protože měl zahojenou zlomeninu žebra. Společně s panem veterinářem jsme ho dali do kupy a nyní je spokojený a šťastný.  Po roce jsme mu přivezli kamaráda Benjiho a mysleli jsme si, že už nebude tak přítulný jako byl, když budou dva psi a budou si spolu hrát, ale to jsme se mýlili. Stále vyžaduje hodně lidské pozornosti a lásky a když může, tak se přitulí a leží spokojeně u páníčků 🙂 Tváří se u toho hodně spokojeně a tak majestátně, njn, je to náš „král“ 🙂

Jedna malá perlička, na kterou dlouho vzpomínáme:
Když jsme si Charlieho přivezli domů a on nechtěl jíst ani granule co jsme dostali od chovatele, které údajně jedl, tak jako poslední záchranu jsme mu koupili skoro půl kila hovězího masa a dali mu ho uvařit. Maso v něm na dvakrát zmizelo a bříško pěkně naplnilo. A když jsem to viděl a kouknul na talíř, kde jsem měl k večeři pouze chleba namazaný pomazánkovým máslem, tak jsem řekl památnou větu: „To je v prdeli. Pes si tady žere hovězí maso a mě dají skoro suchý chleba.“ V té chvíli jsem si říkal, že se ten pes má líp než já. A aby mi to potvrdil, že se bude mít dobře, tak první místo, kde se uvelebil po příjezdu domů bylo naše křeslo v obývacím pokoji. Na to, že byl takový malý špunt, tak vyskočit na křeslo mu nedělalo problémy. Benji dokázal na křeslo vylézt až o měsíc déle než to uměl Charlie.

Co umím?

Zatím jsem se naučil povely:
sedni – to umí každý pes, ne?
lehni – kam se na mě hrabe cirkusový pudl
řekni –
pěkně potichu štěknu a poprosím páníčky o pamlsek
otoč – to se postavím na zadní a točím se dokolečka někdy i třikrát
pac – zapomeňte na běžný pac, kdy pes líně zvedne packu, já ji zvednu až nahoru a s páničkem si tlesknu
zavři – to mě baví nejvíce, protože schválně zavírám paničce šuplíky u kuchyňské linky. Jak je šuplík otevřený, rychle prsty pryč, protože jinak riskujete, že o ně přijdete 🙂
a potom bez povelu  stačí když mě ukážete piškůtek, tak po zadních klidně přejdu celou kuchyň a obývák nebo vám vezmu piškot z pusy, z hlavy, odkudkoliv. Stačí mi ho ukázat a já ho nemilosrdně, ale s citem, ztrestám.

Ale hrozně se bojím lidí. Když jsem byl štěňátko, vylekala mě návštěva a od té doby k lidem nemám důvěru. Když někoho znám déle, už před ním neutíkám a klidně můžu být v jeho přítomnosti, ale paničce na klíně. Ale pokud někoho vidím po dlouhé době nebo poprvé, vyděsím se a uteču za sedačku a zůstanu tam, dokud dotyčný neodejde. Musíte mít se mnou trpělivost, slibuji, že se naučím se nebát lidí a více jim věřit. Dávám vám na to packu 🙂

 

A protože jsme si Charlíka a plemeno Kavalírka zamilovali, pátrala jsme odkud se vlastně Kavalírek vzal. A jelikož miluju období středověku, tohle mě vážně potěšilo. Je to pro mě jako znamení, že k nám prostě tahle krásná stvoření patří:

Kavalíři byli pojmenováni king Charles, podle krále Karla II. Karel II. byl milovníkem kavalírů, s nimiž si hrál i na úkor státnických povinností. Dokonce rozhodl, že tito španělé smějí na veškerá veřejná místa tedy i do sněmoven parlamentu, kam psi neměli obvykle přístup. Král Karel I. choval jednobarevné černé psy, zatímco psi Karla II. byli černočervení (black and tan) nebo dokonce tříbarevní (tricolor). Nedržel si psy pouze pro zábavu, ale také se plně věnoval jejich chovu a postupně vyšlechtil plemeno s pevnými a uznávanými znaky. Toto plemeno nese později jeho jméno – King Charles Spaniel.

Dalším panovníkem, kterého můžeme jmenovat jako milovníka kavalírů je Jakub II.

Tito psíci byli oblíbení i králem Jindřichem VIII., královnou Alžbětou I. i Marií Stuartovnou, kterou její oblíbenec dokonce doprovázel až na popraviště, schován pod jejími šaty. Marie Terezie se též obklopovala těmito roztomilými psíky.

Byli oblíbeni především u šlechty. Říkalo se , že darovaný kavalírek měl větší cenu než obdarovaná dáma. Ženám sedávali na klíně a z části je tak chránili před průvanem   ve studených domech nebo v kočárech na cestách.

Hnědobílý kavalírek byl chován v paláci Blenheim, podle kterého se toto zbarvení pojmenovalo. Varianta Blenheim má vzácnou skvrnku ve tvaru kosočtverce na hlavě, které se říká „korunka“. Ke „korunce“ se pojí i velmi hezká pověst o tom, jak k ní přišli. Vévodkyně z Marlborough měla jako svého mazlíčka jednu z prvních fenek zabarvení blenheim, která jí často dělala společnost. V době kdy byl její manžel ve válce, čekala tato blenheimka štěňátka, si vévodkyně navykla hladit ji po hlavě a tisknout palec této fence na hlavě na lysince. Když se štěňátka narodila, měla na svých hlavičkách malý flíček přesně v místě, kam vévodkyně tiskla svůj palec. Jiná verze této legendy praví, že vévodkyně svého pejska natolik milovala, že ho pořád pusinkovala a tomuto pejskovi a jeho dalším potomkům se na místě původního polibku objevila krásná skvrnka.

Historic11  childrenofgeorgeIII  stažený soubor

 

Jak je vidět, kavalírci byli pro svoji úžasnou povahu oblíbeni již v dávných dobách. Jsou to nejlepší kamarádi, věrní a mazliví. Jsou velice citliví a vnímaví. Péči a lásku náležitě ocení a dokáží ji vrátit stonásobně 🙂 Takže se nemůžete divit, že si je oblíbili nejen králové a královny v období válek, přepychu i přetvářky, ale také my dva v dnešní uspěchané a v některých ohledech i sobecké době.

Když člověk začal ztrácet lásku,seslal Bůh na zem anděla v podobě psa…Jdi a ukaž jim cestu do svého srdce..dej jim to,co jim chybí…dej jim svou lásku.