Psí život

Když jsem byla malá, slýchávala jsem, že jsou lidé, kteří mají své psy uvázané na řetězu u boudy. Pro mě to bylo už tehdy něco nepředstavitelného, i když v té době asi pro některé lidi naprosto normální. Trávila jsem veškerý volný čas už odmalička u babičky, která měla typického „gaučáka“, prostě psa, se kterým se mazlila a on byl doma, když chtěl. Pak jsem viděla psy, kteří nejsou sice uvázáni na řetězu u boudy, ale jsou krmeni zbytky od stolu, tehdy také naprosto běžné. Přišla doba granulí a vešlo do povědomí, že pes, který je živen jen granulemi, je zdravý pes, jelikož má stravu vyváženou a tím pádem, vše, co potřebuje. Také jsem si myslela, že mu stačí hodit do misky granule, občas se projít a nebo si s ním házet míčkem, když na to má náladu a nebo že mu prostě vyhovuje být se svým pánem, ležet mu celý den u nohou. Tohle přece stačilo psovi ke štěstí v době mého dětství…nebo ne? Nikdo tehdy neřešil, jestli je pes zdravý a jestli má všechno, co potřebuje. Když zemřel, bylo to proto, že byl buď starý a nebo „nějak“ nemocný. Takže když pes nevypadá na umření, je asi zdravý a šťastný, ne? Tenhle zažitý omyl jsme chtěli změnit. Co vlastně znamená pojem „zdravý a šťastný pes“? Především je zdravý díky kvalitní stravě (ať už se jedná o BARF, za studena lisované granule či vařenou stravu) a pohybu. Stravu jsme řešili hodně dlouho, jelikož na granulích byli naši psi odmalička, ale hodně se jim to podepsalo na zdraví. Na procházky jsme chodili, když byl čas a počasí. Tohle všechno se postupně střádalo a oba dva prodělali mrtvičku, měli zánětlivé problémy očí, nezdravou srst, tloustli a Charlíkovi se zvětšilo srdce a začal brát léky. Byl nejvyšší čas to změnit a nevymlouvat se na to, že člověk nemá moc času na delší procházky, že vaření pro psa je časově i finančně náročné (za léky a další veterinární péči při zdravotních problémech utratí člověk pak mnohem víc). Změna byla obrovská. Po dvou letech, co jsme jim vlastně úplně převrátili režim, se vše spravilo. Kluci jsou v rámci možností zdraví, v dobré kondici. Ten čas, který tomu všemu věnujeme se nám vrátil v podobě dvou nádherných, zdravých a šťastných psů a my jsme tím pádem šťastní s nimi. Moc doufám, že jsme jim díky tomu prodloužili život, protože po jejich boku je život pro nás  mnohem krásnější, zábavnější a dojemnější v každém okamžiku… 

Nedávno jsem narazila na jeden starý příběh z Afriky, který se mi moc líbí. Vypráví o soužití lidí a zvířat a o komunikaci beze slov. Říká se v něm, že kdysi žili lidé i zvířata bok po boku a vzájemně na sebe byli napojeni. Byli součástí přírody jako jeden celek. Rozuměli si i beze slov, přesně tak, jak je to v přírodě mezi zvířaty dodnes. Ovšem když člověk dostal dar řeči, všechno se změnilo. Lidé tento dar brali jako něco velkolepého, jako prostředek k tomu, aby lépe ovládali své vnitřní JÁ. Ovšem společně s tímto darem ztratili to nejcennější, co měli… soužití se zvířaty a vzájemné porozumění. Člověk právě slovem může hodně ublížit, ale když se dokáže na zvíře napojit a vnímá jeho potřeby a pocity, dokáže mu i dnes rozumět, aniž by spolu mluvili. A když je člověk na zvířeti závislý a zvíře na něm, vypadá to skoro jako když spolu vedou rozhovor a zvíře rozumí každému slovu a dokonce odpovídá přesně v daný okamžik naprosto trefně. Za ta léta s našimi psími kamarády jsme se k tomuhle poznání také dopracovali a je to ten nejúžasnější pocit na světě.